Vrcholové krkonošské družstvo – Lenka, Waltřík, Červená tkanička, Zelená tkanička, Píča (zoradené podľa abecedy, nie podľa dôležitosti, pochopiteľne…)
Trip okolo Kozelského hrebeňa, cez Růženčinu zahrádku (juchuchů) a okolo mohyly Hanče a Vrbaty (to boli tí, čo odpráskli Heydricha) sa niesol v duchu priateľského dialógu o možnostiach a perspektívach Európskej Únie a spoločnej euromeny. Zodpovední členovia športového družstva jednohlasne odsúdili i politické programy hazardérov domácej politiky (ako napr. TOP09) a v družnej debate sa dotkli i problematiky modrej, nikoliv zelenej planéty.
Výlet bol spojený s poznávaním prírodných špecifík KRNAPu – videli sme napr. řop domácí typ E a namakaných bežkárov. Pomohli sme babičke s raždím a oviazali nožičku malej plačúcej holčičke (tu by mal byť smajlík s ďábelským úsmevom). V závere sme nad kofolou a inými osviežujúcimi nízkokalorickými nealkoholickými nápojmi zhodnotili akciu ako úspešnú a za tónov klubovej hymny „Žaludem přes jazyk“ sme sa odobrali do metropoly.
Srnky sme nevideli.
…“Stůj, noho…“ mě vždycky vzrušovalo, asociace „Žaludem přes jazyk“…
odkud jsi bral místní názvy, Kozlí hřbety sice v Krkonoších jsou, ale kozelský hřeben opravdu ne:))
ještě jsi zapomněl na hlášky typu:“ už tam budeme?“ po 2 km vejletu, případně: „jak je to ještě daleko?“, „tolik? A nechcete dojít k autu a já bych tu na Vás počkal“