Kyrgyzstán potřetí – děcka

Vzhledem k tomu, že moje manželka nejlepčí, ze všech nejhezčí, vytrvale držkuje, že trajdám „bůhvíkde“ a „bůhvískym“, tak na podzim do nomádova jsem dostal na krk děcka a taky ji samotnou, nejlepčí a ze všech nejhezčí. Ergo rodinná výprava Tatarů dorazila do stepí… Pokračovať v čítaní „Kyrgyzstán potřetí – děcka“

Kyrgyzstán poprvé – výlet do hor

Na výpravu po odlehlých horských terénech Střední Asie jsem vyfasoval místního indiánského průvodce jménem asi Džangebej, hbitě přejmenovaného na Jungle Boye. Kvalifikací (dle původního zdůvodnení) nechť jest jeho angažmá na katedře geografie a fakt, že dělal nějaké ty mapy. Taky si prosím povšimněte na fotografii, že zatímco já jsem splavenej jako bulharská šlapka v kabině plzeňské Viktorky, tak jeho triko září novotou a čistotu i v řídší atmosféře. Vyrazili jsme guľjáť na nějaký Pik a vzhledem k tomu, že se tady v pravidelných intervalech opakuje Pik Lenina, Pik Komunizma, Pik Pabědy a Pik učiteľa, tak si tam něco z toho dosaďte.

Pokračovať v čítaní „Kyrgyzstán poprvé – výlet do hor“

O Komárkových synchronicitách a kundách z Hybernský…

Každým kdo si rád počte v esejích profesora Komárka (= příznivec nenáročné intelektuální zábavy po těžkém pracovním dnu) si kromě nadužívání slova „v posledku“ nepochybně všimne jeho zálibu, co dím – přímo posedlost, synchronicitami všeho druhu. Synchronicity nemají pražádný magický charakter, jejich vysvětlení budiž podáno níže, spíše se mi stala dnes taková zvláštní věc…

Pokračovať v čítaní „O Komárkových synchronicitách a kundách z Hybernský…“

„Já se musel každý večír hned vožrat, abych se psychicky trochu zrelaxoval…“

Karas, žhavíme. Tento víkend Ploučnice. Potvrzíno, zarezervováno. Pokračovať v čítaní „„Já se musel každý večír hned vožrat, abych se psychicky trochu zrelaxoval…““