Kyrgyzstán podruhé – místní bičíz

Jak slíbeno – analytický rozklad o kyrgyzských bičíz.

Existuje taková teorie, autorem si nejsem jist, nicméně určitě aspoň Freud nebo (forever) Jung nebo nějaký jiný pangermánský maloměšťák; která říká, že čím je žena více odhalená, tím je méně sexy. Znáte to z devadesátek, pornočasopisy v každé trafice, sprostá nahota vytlačila Tajemství. Zahalená žena je dle této, nazveme ji Ďobovo-Freudovo-Jungovo teorie více přitažlivá, protože povzbuzuje mužskou fantazii, která si pak na pozadí mysli maluje. Prostě když popatříte arabskou holku odětou nindža stajl, tak ve fantaskní zahradě vaší mužské imaginace by se měla objevit minimálně nahatá Angelina Jolie lascivně se rozvalující po oroseném trávníku.
No, ja to tak nemám. Když vidím nahatou holku, tak vidím nahatou holku a když vidím cudně oděnou holku, tak vidím cudně oděnou holku. Denní příděl mužské imaginace zpravidla vyčerpám hned zrána zdůvodňováním šéfovi, proč jsem nestihl nějaký termín.

Kyrgyz bičíz jsou více zahaleny, než odhaleny, takže pokud u vás výšeuvedená teorie funguje, jeďte tam. Shoříte na něčem úplně jiném – na faktu, že jsou to milé, nudné, upejpavé hodné holky s klasickým vychováním, něco jako diovčatá z jižní Moravy. Tady vám vědomosti nabyté četbou mužských Cosmopolitanů nepomůžou, ani když odpálíte „ohňostroj osobitého, břitkého humoru“, jak je doporučováno. Na vesnickou klasiku „naleju do ní tři fernety a pak se pudeme projít do parku“ zapomeňte zcela – v čajchaně se nepije a v parku pravděpodobně upadnete do zavodňovací strouhy.

Kyrgyzstán je Orient a Kyrgyz bičíz jsou Orientálky, takže balící mustr je nutné kustomizovat dle zkušeností z pionýrského tábora v Košicích, nebo aspoň Debrecíně. Prostě si je musíte koupit, přičemž výši bakšiše za spatření odhaleného kotníku krásné Fatimy zprostředkuje bratr, bratranec nebo otec dotyčné. Uzbekové si prý stavějí dvoumetrové zdi kolem baráčků proto, aby nikdo nekoukal na kotníky jejich žen a Kyrgyzové prý začli jezdit na koních, aby mohli nahlížet přes tyto zdi, což vrhá zajímavé světlo na všechny teorie počátků ochočení koní a nomádství ve Střední Asii.


Lstivý Kyrgyz na koni jede popatřit kotník. Ovce bere sebou, kdyby kotník nevyšel, to my Slováci známe…

Po několika špatně interpretovaných situacích jsem předkoitální interakci s místníma bičíz zanechal – třeba když mně mladá domorodá Fraulein předala Leninův Řád za přínos k lidovědemokratickému zřízení (viz foto), považoval jsem to za orientální náznak vybízející ke společné noci v doprovodu zástupu ohnivých odalisek; a ono to byl fakt jen Leninův Řád. Nebo třeba když mi jedna dáma oznámila, že jsem nechutný chlívák se zvrhlým smyslem pro humor, považoval jsem to za zastřenou orientální pobídku k rafinovaným erotickým hrátkám; a ona tím myslela skutečně nechutného chlíváka. Jednat s Asiatama vyžaduje podle všeho nějaký jiný mentální vzorec, než vědomosti nabyté četbou Karla Maye: Ve stínu pádišáha.

Prostě jsem dopadl tak, jako doma – koukám na fotky Angeliny Jolie v orosené trávě.
Kontakty se ženama v Kyrgyzstánu jsem nakonec omezil toliko na rozhovory s milýma bábuškama prodávajícíma ovoce a koření na bazaru. Tyto přívětivé tety se zlatýma zubama a usměvavýma očima za svůj život určitě nejednou ukázaly kotník ztepilému Kyrgyzu na lóšadi, no a mně s grácií obtáhli o nějaký ten konvertibilní som…